Osobnosti

Miloš Kulišťák

Společenský pracovník

*11. 8. 1896 Rožnov pod Radhoštěm – Hážovice

+30. 5. 1970 Rožnov pod Radhoštěm

Miloš Kulišťák se více jak půl století věnoval kulturnímu povznesení Rožnovska – stál u kolébky prvního valašského roku v roce 1925 a připravoval i další programy. Pomáhal zvelebovat Valašské muzeum v přírodě, byl duchovním otcem souboru Radhošť, sestavil ročenku valašských lidových zvyků. Na 250 kresbách zachytil charakteristický ráz lidové architektury na Rožnovsku. Napsal knížku Veselé kúsky strýca Metúda a divadelní hru Bačova dcera. Jím sebrané pohádky převyprávěl a vydal Josef Strnadel pod názvem O stolovém mistru.

Miloš Kulišťák je pohřben na Valašském Slavíně.

Věra Otevřelová

Etnografka

*27. 10. 1906 Rožnov pod Radhoštěm

+25. 12. 1975 Valašské Meziříčí

Věra Otevřelová byla správkyní rožnovského muzea, pro které také napsala brožurku Rožnovská výšivka.

Václav Bradáč

Folklorista

* 8. 8. 1929 Rožnov pod Radhoštěm

+ 18. 12. 1994 Rožnov pod Radhoštěm

Václav Bradáč se narodil 8. srpna 1929 v rodině hodináře. Téměř celý svůj život pracoval jako opravář výpočetní techniky ve výpočetním středisku n.p. Tesla v Rožnov pod Radhoštěm.

Václav Bradáč patřil k těm, které Miloš Kulišťák zapojil do činnosti nově vzniklého Valašského krúžku. Jeho zájem o národopis však rostl natolik, že se zakrátko okruh jeho aktivit rozšířil. V roce 1950 se krúžek připravoval na folklórní slavnosti do Strážnice. Vzhledem k tomu, že měl soubor málo tanečních párů, poprosil Miloš Kulišťák o spolupráci skupinu z Vidče. A zde se právě nácviků ujali – Václav Bradáč a Vladimír Štrunc. Odtud se datuje vzájemná spolupráce dvou významných osobností Valašského krúžku.

Vzhledem k nedostatku původního materiálu pro pásma se začal spolu s Vladimírem Štruncem věnovat sběratelské činnosti. Nejprve využívali znalostí Miloše Kulišťáka, jelikož nebylo snadné získat důvěru lidí. Později začali sbírat písně, tance a vyprávění sami. Brzy z nasbíraných písní, které byly zařazeny do repertoáru krúžku, sestavili zpěvník. Později začali skládat i své vlastní písně a začali tvořit hudebně – taneční pásma,z nichž některá má soubor v repertoáru dodnes (Zatáčaný, Zbojnický, Tkalcovský a další).

V roce 1964 převzal Václav Bradáč funkci uměleckého vedoucího souboru po Vladimíru Štruncovi. Byl vedoucím nácviku tanců, uměleckým vedoucím dospělého souboru a dětského souboru Malý Radhošť, scénáristou, choreografem, dramaturgem a režisérem v jedné osobě.

Františka Bradáčová

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.

Vladimír Štrunc

Tanečník a muzikant

* 15. 7. 1929 Karviná – Fryštát

+ 31. 3. 2000 Rožnov pod Radhoštěm

Narodil se ve Fryštátě na Těšínsku. Kvůli okolnostem před začátkem 2. světové války se musel s celou rodinou přestěhovat do Tylovic. Po maturitě pracoval jako účetní v hospodářském družstvu, posléze jako většina Rožnovanů skončil v Tesle, kde pracoval až do důchodu.

Do Valašského krúžku přivedl Vladimíra Štrunce jeho bratr Jaromír. Bratři však záhy taneční parket opustili, neboť přešli do cimbálové muziky při krúžku. Vladimír hrál nejprve na klarinet, posléze se z něj stal univerzální muzikant. Uměl hrát na basu, spolehlivě dokázal zahrát kontry, terc i prim. Postupně převzal v souboru roli uměleckého vedoucího a začal úzce spolupracovat s Václavem Bradáčem. Mimo jiné se spolu věnovali i činnosti sběratelské. Výsledkem jejich spolupráce byla řada nových souborových pásem a písní.

Když se Vladimírovi narodili dva synové, přenechal post uměleckého vedoucího Václavu Bradáčovi. On sám se začal více zabývat souborovou muzikou. Bratrům se podařilo sestavit výbornou cimbálovou muziku, která doprovázela jednak dospělý, jednak dětský soubor. Na Vladimíra Štrunce lidé vzpomínají jako na člověka skromného a velice obětavého.

Jaromír Štrunc

Muzikant

* 7. 3. 1932 Karviná – Fryštát

Jaromír Štrunc se narodil 7. března 1932 v Karviné. Jaromír spolu s bratrem začal hrát na housle. V roce 1946 začal studovat na Učitelském ústavě ve Valašském Meziříčí. Učily ho zde známé hudební a s folklórem spjaté osobnosti: pánové Bureš, Kraus či Kubeša. Hned po maturitě začal učit. Při zaměstnání si dodělal vysokou školu v Olomouci, kde studoval na pedagogické a přírodovědecké fakultě.

Ve Valašském krúžku začal působit v roce 1947. Zprvu v souboru tančil, později přešel do cimbálové muziky. V roce 1950 převzal po Jaroslavu Štikovi místo primáše. V cimbálové muzice ho na nějakou dobu zastoupil jeho bývalý učitel Jaroslav Wachtl. Jaromír byl aktivní i mimo soubor. Účastnil se řady folkloristických kurzů pro učitele. Získané znalosti později využil také v roli scénáristy, dramaturga a režiséra Valašského roku či Rožnovských slavností. Spolu s bratrem se podílel na sběru a komponování písní. Se souborem Radhoštěm absolvoval spoustu zájezdů po celé Evropě, zúčastnil se mimo jiné i prvních Dnů české kultury ve Washingtonu. Cimbálová muzika Radhošť byla dokonce pozvána na Pražský hrad do Herzánského paláce na recepci pro sólisty orchestru La Scaly v roce 1981. Toto pozvání bylo pro Jaromíra Štrunce nejvyšším oceněním.

Ivan Bělunek

Muzikant

* 28. 3. 1943 Rožnov pod Radhoštěm

Narodil se 23. 8. 1943 v Rožnově pod Radhoštěm. Velikým vzorem pro devítiletého Ivana byl svérázný cimbalista Lojza Fabián, který pravidelně hrával pod Vaškovou hospodou. O přestávkách chodil Ivan tajně brnkat na opuštěný cimbál, takže jejich první setkání zřejmě nebylo jedno z nejpřátelštějších. Brzy se z nich však stali kamarádi a Lojza začal Ivana učit hře na cimbál. O víkendech Ivana učili další muzikanti z Matalíkovy
muziky – Hanák, Štorch a samozřejmě Matalík. Ne náhodou tedy považuje Ivan Bělunek Matalíkovu muziku za svůj životní vzor.

Do souboru vstoupil na přelomu let 1953/54, kde se ho hned ujal Vladimír Štrunc. Seznámil ho s hudební teorií a s harmonizací lidové písně. Dále už se pak vzdělával sám. V průběhu let vystřídal v souboru spoustu funkcí, nakonec se stal i jeho vedoucím. Podílel se na tvorbě pásem spolu s Václavem Bradáčem a Vladimírem Štruncem. Z jeho spolupráce s Václavem Bradáčem vznikla pásma: Přástky, Na tej lúce zelenej a Svatojánské. Mimo jiné vedl dívčí sbor, pro který napsal Jan Rokyta pásmo halekaček z Jasenné Ta naša chasa.

Helena a Petr Dobrovolní

Helena Dobrovolná roz. Harabišová se narodila v Novém Jičíně v r. 1947 a své dětství prožila v Příboře. Vystudovala Střední průmyslovou školu strojní v Kopřivnici a Vysokou školu ekonomickou v Praze.

Petr Dobrovolný se narodil v Žalhosticích a své dětství prožil v Litoměřicích. Vystudoval Střední ekonomickou školu v Teplicích v Čechách a Vysokou školu ekonomickou v Praze.

Jejich společným zájmem byl lidový tanec, při kterém se poznali, když působili ve Vysokoškolském souboru Zdeňka Nejedlého, který pracoval při VŠE v Praze.

Po absolutoriu přišli v roce 1972 do Rožnova pod Radhoštěm za prací do národního podniku Tesla. V Rožnově našli i příležitost věnovat se svému koníčku v Souboru valašských písní a tanců Radhošť. Díky souboru získali poměrně brzy řadu známých a kamarádů i mezi rožnovskými starousedlíky a začlenili se do společenského a kulturního dění v Rožnově. Helena převzala postupně roli choreografky a vedoucí taneční složky souboru. Petr byl v roce 1991 jedním z iniciátorů založení Spolku přátel souboru Radhošť, jehož se později stal předsedou. Ve folklorním hnutí působí i mimo soubor a jeho nemalou zásluhou je také to, že typický mužský taneční projev – valašský odzemek byl v roce 2012 zapsán do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.